Obec Kamýk nad Vltavou

obec s historií

Povodně k životu u řeky patřily, tak jako čtvero ročních období. Koncem zimy to byly "dřenice". Přicházely zpravidla v březnu, ale i dříve po větší oblevě, záleželo i na síle ledu. Ten se postupně začal místy propařovat, ozývalo se "rupání", které se ozvěnou vracelo od skal. Lidé ze vsi se chodili dívat, kdy se to "hne". Někdy se tak stalo v noci a ráno byl led pryč. Po řece už pluly jen jednotlivé kry. Na břehu postávali muži s háčky a snažili se chytit plovoucí dříví. Byli i takoví odvážlivci, že pro pěknou "kládu" vypluli na loďce. Ledy na řece začaly zase houstnout a šla další "dřenice" odněkud ze shora. Voda v řece stoupala, záleželo na tom, kolik bylo na Šumavě sněhu.

Čekalo se na dřenici z Lužnice, protože s sebou přinesla puškvorec z travnatých neregulovaných břehů. Led měl modrou barvu a "cinkal" jinak než z Vltavy (alespoň to všichni tvrdili). Horší situace nastala, když příliš silný led nestačil odplout a na určitých místech se začal kupit na sebe, zahradil řeku a zpětná voda se drala proti proudu a zatopila vše co jí stálo v cestě. Z vyprávění pamětníků se to u nás stávalo pod dolními skalami u Vížky proti Rovišťi.

V létě zase stačila pořádná průtrž mračen někde na jihu Čech, voda se zvedla a již po řece plavaly kupky sena, různé dříví nebo ploty. Také na podzim po vytrvalejších deštích voda v řece stoupala, zaplavila dlážděnku, rozlila se po lukách a sebrala všechno, co lidé včas neuklidili. Na březích řeky bylo opět živo. Muži se snažili chytit nějakou tu "kládu", kterou řeka přinesla třeba až ze Šumavy. Každý, kdo měl čeřen, byl po setmění u řeky. Bylo několik míst, kam se při větší vodě ryby stáhly a úlovek byl jistý. Takové místo bylo například pod lomem, kde se voda u vrbiček vracela do louže. Také děti byly ve svém živlu. Než voda opadla, nemusely do školy.

Takto se řeka chovala rok za rokem po celé věky. Ti, co u řeky žili, to znali. Domy stavěli na vysokých tarasech. Blíž k vodě byly kůlny, chlévy a zahrady.

Při těchto povodních nedocházelo zpravidla k velkým škodám. Horší časy však nastaly, když přišla voda padesáti nebo staletá jako v září 1890. Z této velké povodně se dochovalo několik údajů pouze v ústním podání.

U Slepičků č. p. 11 vystoupila tentokrát voda až k poslednímu schodu na pavlači. Byl zatopen dvůr, stodola a chlév. Tento dům byl zbořen v roce 1954.

Slepičkova chalupa Velká ze skal 1942
Slepičkova chalupa.
Velká ze skal 1942.

V roce 1890 v domě č. p. 22 byla hospoda. Voda zatopila kůlny, dvůr a sklepy. V obytném stavení dostoupala voda k okennímu parapetu. Od roku 1916 patřila usedlost panu Františku Daňhelkovi. Tento dům byl v roce 1954 zbořen.

Další svědectví je o domu č. p. 5, dnes zde žije rodina Václava Daňhelky. Voda tentokrát dosáhla až ke vratům do dvora. V této době však byla vrata asi o 80 centimetrů níže než jsou dnes. Jak to tenkrát vypadalo na Břehách nebo v dalších níže položených domech, si můžeme již jenom domýšlet.

Opravdu velká povodeň přišla také 8. 10. 1915. Podle zápisu v kronice vystoupila voda 5 metrů nad normální stav. Z dnešního pohledu je to u nás asi o půl metru výše než je plný stav vody slapského jezera. Další velké vody o kterých se kronika zmiňuje, byly 15. 1. 1920 a 27. 8. 1925. Byly však menší než ta předchozí.

Skutečnou pohromu přinesla "dřenice" 15. 3. 1940. Po třeskutých mrazech přišla začátkem března obleva. Kronikář F. Synek dále píše. "Ledy byly až jeden metr silné. Vltava se rozvodnila do té míry, že brala vše co jí do cesty přišlo, bořila kamenné tarasy podél řeky, ničila ploty. Brala mohutné stromy, dříví ze skladů i turistické chaty plavaly po řece. Nešetřila ani lidská obydlí, zvířata a někde i lidské životy."

V naší obci tato povodeň zasáhla usedlosti na Břehách, dále usedlost pana Václava Kofroně č.p.18, pana Františka Daňhelky č. p .22 a pana Josefa Slepičky č.p. 11. Zatopeny byly zahrady, dvorky, kolny a někde chlévy. Obytná stavení v naší obci touto povodní zasažena nebyla.

Sirotkovi čp.5 r.1914 Velká ze skal
Sirotkovi čp.5 r.1914.
Velká ze skal.

Na povodeň z 9. července 1954 je ještě dost pamětníků. Byl začátek prázdnin. Vody v řece bylo poměrně málo, volně plynula až někde pod skalami. Kolem 5. 8. začalo pršet. Na Šumavě a v jižních Čechách přišly prudké deště. Řeka se začala zvedat. Zpočátku to vypadalo na běžnou povodeň. Voda se "Neckami" přelila do potoka, zaplavila i travnaté plochy kolem řeky. Déšť však neustával. Ze sedmého na osmého července začala voda prudce stoupat. Po řece plavalo neuvěřitelné množství dřeva, ploty, kupky sena, vyvrácené stromy, klády až ze Šumavy. Jednotlivé vory i celé prameny, které voda sebrala někde na vazišti, se řítily ohromnou rychlostí v kalné vodě. Jeden prám narazil do protějších skal. Ozvalo se praštění, přední vor se roztříštil a zbytek pramenu byl ohromnou silou odmrštěn téměř až na náš břeh.

V té době byla již většina chalup v zátopovém pásmu prázdných a začalo se s jejich likvidací. Obydlena byla ještě usedlost pana Aloise Plavce č.p. 1, ta však nebyla velkou vodou přímo ohrožena. Dále vila pana Troníčka č. p. 21, ve které byl v té době hostinec a prodejna Jednoty. Dům byl postaven na vysokém tarasu a tak voda zatopila zahradu, dvorek, ale do domu nedosáhla. Zde také celou noc z 8. na 9. července muži ze vsi hlídali, jak se bude situace vyvíjet.

Povodní ohrožen byl ještě obydlený dům pana Františka Daňhelky č. p. 22. V ranních hodinách 9. července se již kalná voda valila po dvoře, zaplavila kůlnu, chlívky a stále stoupala. Bylo rozhodnuto začít s evakuací. Pomáhala celá ves. V poledne bylo všechno vystěhováno. Voda dosáhla k zápraží, začala se přelévat do stodoly a pak se zastavila. Z dnešního pohledu k úpatí silnice proti autobusové zastávce. V té době byly již započaty práce se zvedáním mostu. Všude byla spousta dřeva na šalování betonových podezdívek. Mostu, který byl již částečně zvednutý, se nic nestalo, ale dříví odplavalo.

Skály a Roviště r.1955 Povodně čp.5
Skály a Roviště r.1955.
Povodně - čp.5

Na rozdíl od předchozích povodní se již voda nevrátila do původního koryta. Tato povodeň naplnila jezero slapské přehrady. Začala se psát novodobá kapitola naší řeky.

Většina z nás, co žijeme padesát let na vltavské kaskádě, si myslela, že se nás povodně již netýkají. V srpnu roku 2002 nás však řeka vyvedla z omylu. Jak k povodni došlo je nám všem dostatečně známo. Zmíním tedy jen události z naší obce. 14. srpna ráno voda kulminovala a kolísavě držela hladinu ještě v dopoledních hodinách. Voda u nás vystoupila o 1,3 - 1,5 metru výše než v roce 1890.

Tato povodeň v naší obci zaplavila pouze usedlost pana Václava Daňhelky č. p. 5. V ranních hodinách se voda přelila přes práh obytného stavení, do výše asi 10 cm. Na dvoře bylo asi 80 cm vody. Zaplavila kotelnu a sklep.

V rekreačním domku paní Balíkové se rozlila po zahradě a zatopila sklep. Dále dvorky a kůlničky patřící k bytovce č. p. 15. Zaplavila silnici od staré hasičské zbrojnice k mostu a cestu k chatám, cestu "v potokách" před bytovkou a znečistila vodu v několika studních.

Na Blatnici dosáhla až rekreačního domku pana Josefa Bambouska č. p. 23, zatopila zahradu pana Františka Dvořáka č. p. 38. Zaplavila silnici z Velké do Kamýku a na některých místech ji podemlela. Prudký proud značně obnažil břehy a místy poškodil starou dlážděnku. Po řece opět plavalo dříví, dřevěné sloupy a další materiál z Kamýku. Plavala také malá chatka. Jiné škody u nás povodeň nenapáchala. Kamýk však dopadl mnohem hůře.