Obec Kamýk nad Vltavou

obec s historií

Dějiny obce Kamýk nad Vltavou

Pravěk

Počátky osídlení v okolí Kamýku nad Vltavou sahají do mladší dobykamenné v 5. tisíciletí př. n. l., kdy se zde vzácně objevují první hmotné doklady lidské existence. K prvnímu doloženému osídlení však došlo až v neolitu – pozdní době kamenné ve 3. tisíciletí př. n. l., kdy do této oblasti z jihozápadních Čech proniká lid tzv. Chamské kultury. Teprve na konci 2. tisíciletí př. n. l. v mladší době bronzové ovšem můžeme mluvit o vzniku skutečného souvislého osídlení této oblasti. V té době ve Středním Povltaví žili zemědělci knovízské kultury, kteří obývali první sídliště charakteru malých vesnic. Husté osídlení se soustředilo zejména na pravém břehu řeky v prostoru mezi Kamýkem, Sedlčany a Slapy. Pokračovalo i ve starší době železné (halštatské) v první polovině 1. tisíciletí př. n. l. Z úrodnějších oblastí středních Čech sem zasáhl vliv lidu bylanské kultury. V mladší době železné (laténské) na konci starého letopočtu Čechy osídlili Keltové, kteří v tomto regionu u Hrazan nad řekou Vltavou vybudovali oppidum. Do té doby početné vesnické osídlení v okolí však postupně mizelo. Zdá se, že po několik staletí byla krajina Středního Povltaví vylidněná a téměř neobydlená. Územím snad okrajově procházely některé obchodní stezky podružnějšího významu.

Pohlednice Pohlednice

Středověk

Ve druhé polovině 6. století přicházejí na území Čech Slované, kteří v následujícím období postupně začínali pronikat i do Středního Povltaví. O významnějším slovanském osídlení zde však můžeme mluvit až v průběhu 10.–11. století. V oblasti začaly vyrůstat první vesnice, z nichž se v některých případech vyvinuly zárodky dodnes existujících obcí.

Do období raného středověku mohou sahat také počátky Kamýku nad Vltavou, které však pro nedostatek zachovalých písemných pramenů dodnes zůstávají neznámé. Je možné předpokládat, že později doložené pojmenování „Kamýckého kraje“ je odvozeno od lokality zvané „Kamýk“, kterou ovšem nelze bezpečně ztotožnit s dnešní obcí. Přestože nelze o starší existenci Kamýckého kraje a hradu Kamýk nad Vltavou pochybovat, nejstarší písemná zmínka o něm se zachovala až z 31. července roku 1236 v listině krále Václava I. Hrad Kamýk je písemnými prameny přímo či nepřímo doložen i za vlády jeho následovníků Přemysla Otakara II. a Václava II. od poloviny 13. do počátku 14. století. Fungování kamýckého hradu, jenž se stal centrem zdejšího královského majetku a jednoho z českých krajů, zajišťovala soustava manství. Důležitost hradu pro královskou komoru dokládá také skutečnost, že byl střediskem loveckého revíru a sídlem úřadu lovčího. V podhradí ve druhé polovině 13. století existovaly dvě (zřejmě trhové) osady, zvané Starý (též Horní) a Nový (též Dolní) Kamýk, doložené k roku 1285. V obou se nacházely farní kostely
zasvěcené sv. Petru a sv. Mikulášovi. Novým Kamýkem je nepochybně míněna dnešní obec. Její středověkou minulost připomíná raně gotický kostel Narození P. Marie, který je možné ztotožnit s někdejším kostelem sv. Mikuláše. Vznik Nového Kamýku asi přímo nesouvisel s hradem, ale měl vztah ke kontrole přechodu přes Vltavu, umožněném brodem či přívozem. Je pravděpodobné, že již roku 1285 byl Nový Kamýk městečkem, přestože tento statut je bezpečně doložen až roku
1336. Osada Starý Kamýk s kostelem sv. Petra zřejmě zanikla již v první polovině 14. století, a dnes není možné ani určit kde stála. Dějiny Kamýku v době vlády Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. nejsou pro nedostatek písemných pramenů spolehlivě známy. Na počátku 20. let 14. století panovník Kamýk s úřadem lovčího zastavil Heřmanovi z Miličína, a krátce po jeho smrti Petrovi z Rožmberka. Ten Kamýk držel do roku 1335, kdy Jan Lucemburský majetek převedl zpět do držby královské koruny. V ní ovšem zůstal jen do roku 1341, kdy byl opět zastaven Petrovi z Rožmberka. Zástavní držba kamýckého zboží pak následovala i v dalším období. Zdá se, že tehdy již nebyl zdejší hrad obýván, a měnil se postupně ve zříceninu.

Z těchto důvodů pokračoval rozklad kamýckého královského majetku. Po vybudování hradu Karlštejn nechal Karel IV. převést zdejší many k tomuto novému sídlu, a úřad královského lovčího byl přeložen na hrad Dobříš. Panovník se pak věnoval především záležitostem souvisejícím s městečkem Kamýkem, kde sídlil královský úřad. Rovněž ten byl ovšem za vlády Václava IV. na přelomu 14. a 15. století zrušen, a ke správě zbylého královského majetku v oblasti byla zřízena rychta, zastavovaná karlštejnským manům.

Pohlednice Pohlednice

Od pozdního středověku do raného novověku

V 15. století byl sice Kamýk dosud královským majetkem, avšak byl stále zastavován. Zástavním držitelem byl za vlády Zikmunda Lucemburského, Ladislava Pohrobka i Jiřího z Poděbrad rod Lobkoviců, sídlící na nedalekém hradě Vysoký Chlumec. V době vlády Vladislava Jagellonského bylo toto zboží spojeno s panstvím Hluboká nad Vltavou, a společně s ním roku 1490 zastaveno Vilémovi z Pernštejna. Ten ještě za svého života předal majetek synovi Vojtěchovi, jehož starší bratr
a nástupce Jan jej postoupil svému švagrovi Ondřejovi Ungnadovi, za jehož potomků se panství ocitlo v úpadku. Vzhledem ke katolickému vyznání zástavních držitelů se v Kamýku pravděpodobně po celou dobu husitské reformace udržela katolická farnost, působící při zdejším kostele sv. Mikuláše (dnes Narození P. Marie). Ve druhé polovině 16. století je v Kamýku doložena také existence vrchnostenského pivovaru, mlýna a krčmy.

Roku 1561 zadlužené panství Hluboká nad Vltavou královská komora vyplatila, a v zápětí jej prodala Jáchymovi z Hradce do dědičného vlastnictví. Kamýk nad Vltavou se tak defi nitivně dostal z majetku českých králů do držení šlechty. Jáchymův syn Adam z Hradce Kamýk s několika okolními vesnicemi již v roce 1562 prodal Janovi Vojkovskému z Milhostic. V majetku jeho rodiny zboží zůstalo osmnáct let. Roku 1580 je koupil Oldřich Myška ze Žlunic († 1596), který z něho vytvořil samostatný šlechtický statek, na němž skutečně sídlil. Za jeho vlády byl renesančně přestavěn kamýcký dvůr, a na břehu řeky byl postaven luteránský kostel. Obyvatelé městečka se pod vlivem vrchnosti přiklonili k luteránství tak horlivě, že Kamýk dokonce opustil katolický kněz, působící při zdejším farním kostele sv. Mikuláše. Oldřichův stejnojmenný syn, Oldřich mladší Myška ze Žlunic zde v roce 1617 založil první školu. Ve svém majetku udržel Kamýk nad Vltavou až do počátku třicetileté války. Za účast ve stavovském povstání proti císaři Ferdinandovi II. však byl potrestán konfi skací veškerého majetku. Panství bylo královskou komorou zabaveno roku 1623, a v zápětí prodáno Polyxeně Lobkovicové z Pernštejna († 1642), držitelce sousedního statku Vysoký Chlumec. Nedílnou součástí chlumeckého panství pak byl Kamýk nad Vltavou po dobu následujících dvou století. Nová majitelka zahájila na získaném majetku proces rekatolizace. Ve městečku byla obnovena katolická farnost, a obyvatelé, kteří se odmítali vzdát svého reformovaného vyznání, byli podrobeni perzekucím. Z tohoto důvodu z Kamýku již v roce 1624 odešlo dvacet čtyři nekatolických rodin do emigrace. Zdejší luteránský kostel byl uzavřen a zbořen.

Zdá se, že události třicetileté války Kamýk nad Vltavou přímo nezasáhly, avšak v roce 1650 městečko postihl požár, který zničil polovinu zdejších domů. V té době byl držitelem vysokochlumeckého panství syn Polyxeny Lobkovicové, Václav Eusebius z Lobkovic. Majetek po něm v roce 1677 zdědil jeho syn Ferdinand August z Lobkovic († 1714), po němž následovali Filip Hyacint († 1734), Ferdinand Filip († 1784), Josef František Maxmilián († 1816) a Ferdinand Josef Jan z Lobkovic († 1867). Ve druhé polovině 17. století v Kamýku nad Vltavou začala vznikat židovská komunita, doložená zde od roku 1674. Na konci 18. století vznikla v Kamýku samostatná židovská obec, která existovala až do roku 1893, kdy byla spojena s náboženskou obcí v Sedlčanech. Za vlády knížete Ferdinanda Filipa z Lobkovic postihl v roce 1774 Kamýk nad Vltavou další požár, který poškodil kostel Narození P. Marie, školu, pivovar, špitál a rychtu. Z této pohromy se městečko zotavovalo velmi pomalu, takže roku 1794 kníže Josef František Maxmilián z Lobkovic obci povolil třikrát ročně pořádání výročních trhů. S podporou vrchnosti byl v letech 1775 a 1784–1787 opraven a barokně přestavěn farní kostel. 

Pohlednice Pohlednice

Od zániku poddanství do 20. století

Vláda rodu Lobkoviců nad Kamýkem nad Vltavou skončila se zánikem poddanství v roce 1848. Knížecí rodina však nadále zůstávala majitelem většiny zemědělské půdy a lesů v okolí. Roku 1866, v době pruskorakouské války, městečkem prošly části pruských vojsk. V roce 1874 byl v Kamýku zřízen poštovní úřad, který o tři roky později doplnila jízdní pošta do Příbrami. Význam městečka pro dopravu po řece, ale též pro spojení mezi Příbramí a Sedlčany, se projevil roku 1887, kdy byl
nad původním přívozem vybudován první most přes řeku ve Středním Povltaví. Avšak již na jaře následujícího roku tento most strhla povodeň, a k jeho obnově došlo v roce 1889.

Po vzniku Československé republiky postihla v roce 1922 majetek Maxmiliána Ervína z Lobkovic první pozemková reforma, při níž knížecí rodina přišla o většinu pozemků v okolí Kamýku nad Vltavou. Tato skutečnost umožnila ve 20. a 30. letech 20. století výrazný územní rozvoj městečka. Jižně od kostela byla tehdy založena vilková čtvrť. Zhoršující se politická situace meziválečného Československa dolehla na území Kamýku nad Vltavou v roce 1938 stavbou pozemního
obranného postavení na pravém břehu Vltavy. Na katastru obce bylo tvořeno soustavou železobetonových pevnůstek (tzv. „řopíků“). Toto opevnění ovšem zůstalo z důvodu dalšího vývoje nevyužito. Období druhé světové války přineslo likvidaci zdejší židovské komunity, která byla téměř celá vyhubena v rámci holocaustu. Po skončení války v roce 1945 postupně docházelo k dalšímu rozvoji obce a zvýšení počtu jejích obyvatel. Ve druhé polovině 20. století výrazně vzrostl zejména rekreační význam Kamýku nad Vltavou. Důležitým podnětem byla stavba přehrady s elektrárnou nad městečkem v letech 1957–1961. Vznikla nová obytná čtvrť, která byla propojena s historickým jádrem obce, vyrostla nová budova školy a chatové osady. V Kamýku se usadila vojenská posádka.

Z nejnovějších dějin Kamýku nad Vltavou je třeba připomenout zejména poškození části zástavby obce katastrofální povodní v srpnu roku 2002. K postupné nápravě škod na majetku došlo do roku 2005.